Nejradši píšu na cestách. Místa mají svou atmosféru, která se do příběhu pokaždé vepíše, otiskne, vsákne.  Někdy bych skoro řekla, že místa si sama vybírají, jaký příběh se v nich odehraje. 

V knížce Kryštofe, hoď mi žlutou je to bludiště středověkých uliček Tábora, v Myšounkovi síla a energie starých stromů v dubových alejích za mým domem. Pokud máte místo, o kterém byste chtěli doplňovací příběh pro děti nebo dospělé, ve kterém čtenář doplňuje části příběhu podle své fantazie, napište mi.

Ráda vyjíždím na různá místa dělat rozhovory s pamětníky pro Paměť národa i pro vlastní dokumentární projekt o Češích, kteří mají v duši pralesy Jižní Ameriky. Víte o někom takovém? Napište mi o něm. Děkuju, Iva